Datum: 10. 2. 2012 Napsala: Blanka Junová
„Když mi bylo kolem pětadvaceti, byla jsem poprvé vdaná a pracovala ve velkém oblastním divadle, pozval si mě šéf na pohovor, abychom probrali, jak je s mou prací spokojen. Nemohl si mě vynachválit, poplácal mě po zádech a maličko mi zvedl plat. Z jeho uznání jsem byla celá rozechvělá a zamířila jsem ke dveřím. Život mi připadal skvělý. Vydala jsem se správným směrem a teď se přede mnou otevírá lákavá cesta. Potom si můj šéf odkašlal a důrazně řekl: „Teď už jde jen o to, abyste se neocitla na seznamu matek s dětmi.““ píše Coleen Hubbardová ve své knize „Jak zvládnout domácnost, děti, manžela, práci i sebe“. Odhaduji, že zmiňovaný příběh se odehrál zhruba v osmdesátých letech minulého století; avšak je docela možné, že by podobná věta mohla zaznít i dnes.